Co vyprávěli dědové

25.04.2012 10:40

Naši dědové nám vyprávěli mnoho příběhů, které souvisejí s lakrosem a s tím jak by se měl každý chovat a také o důležitosti jednotlivce při hře. Lakros nám byl darován Stvořitelem jednak proto, abychom ho hráli pro jeho potěšení a také proto aby se hrál jakožto uzdravující hra. Lidé kmene Haudenosaunee (Irokézové) ví, že každý tvor, bez ohledu na to, jak velký či malý, je důležitý a má přispívat k celkovému koloběhu života. Před dlouhými časy nám byl vyprávěn následující příběh o skvělé (velké) míčové hře, která se hrála mezi čtyřnohými zvířaty a ptáky.

Kapitány mužstva čtyřnohých zvířat byli: Medvěd, jehož váha překoná všechny soupeře, Jelen, jehož rychlost a hbitost, se kterou se dokáže zastavit a zase rozběhnout, z něj dělala neocenitelného člena týmu a Velká Želva, která dokázala snášet ty nejsilnější údery a přesto jít kupředu proti nepříteli.

 

Kapitány mužstva ptáků byli: Sova, která byla vynikající ve schopnosti udržet oční kontakt s míčem za všech okolností, Jestřáb a Orel, oba vynikající ve svých rychlých pohotových pohybech. Tito tři reprezentovali všechna okřídlená zvířata.

 

 

Zatímco se ptáci připravovali na hru, povšimli si dvou zvířat, sotva větších než ptačí pero, jak lezou na strom, na kterém byly usazeni ptačí vůdci. Po dosažení vrcholu stromu pokorně požádaly kapitány aby se mohly připojit ke hře lakrosu. Orel snadno poznal, že to je veverka a myš, a zeptal se jich, proč se nechtěly připojit ke zvířecímu týmu. Oni mu odpověděly, že to zkusily, ale zvířata se jim vysmála a odmítla je, protože jsou příliš malí.

 

Když to ptačí kapitáni slyšeli, zželelo se jim jich, ale lámali si hlavy nad tím, jak by mohli hrát za ptačí tým když nemají křídla. Po diskusi bylo rozhodnuto, že se pokusí pro tyto své kamarády (kolegy) nějaká křídla vyrobit. Ale jak na to? Naštěstí si jeden z ptáků vzpomněl na vodní buben, který se používá při společenských a obřadních shromážděních. Snad by se mohl vzít kousek kůže z bubnu, rozřezat, zformovat a připevnit k nohám těchto malých tvorů. Tak se také stalo a vznikl tím netopýr.

 

Vyhodili do vzduchu míč a řekli netopýrovi aby jej chytil. Díky své zručnosti ve vyhýbání se a v kroužení udržuje míč neustále v pohybu a nedovolí mu spadnout na zem.jeho působivý výkon přesvědčil ptáky, že získali cenného spojence.

 

 

Ptáci si říkali, že s veverkou udělají to samé, ale k jejich hrůze byla veškerá kůže spotřebována na netopýří křídla. Nebyl čas shánět další kůži. Na poslední chvíli bylo navrženo, že by snad šlo napnout veverčí kůži a vytvořit tak vhodné křídla. Takže škubáním a taháním srsti mezi přední a zadní nohy byl úkol dokončen a vznikla létající veverka. Když bylo vše připraveno, začali hrát.

 

Na face-off proti sobě stáli Orel a Medvěd, létající veverka získala míč, hodila ho na strom a nahrála Jestřábovi. Jestřáb míč podržel nějakou dobu ve vzduchu. Poté sotva míč spadl na zem se jej zmocnil Orel. Orel se vyhýbal a zdvojoval (?), a držel míč, udržoval jej v bezpečí dokonce i před Jelenem, nejrychlejším z týmu čtyřnohých zvířat. Poté Orel předstíral, že chce nahrát Veverce, ale nahrál netopýrovi, který tvrdě zapracoval a vstřelil gól. Díky tomuto gólu ptáci zvítězili.

 

Tento příběh nám ukazuje, že bez ohledu na to, za jak bezcenného považuješ daného jednotlivce, tento člověk může mít vlastnosti, které Ti mohou jednoho dne hodně pomoci.

Přeloženo z:

http://iroquoisnationals.org/index.php?option=com_content&view=article&id=52%3Athe-story-of-lacrosse&catid=43%3Ahistory&Itemid=63